HRA-NA

Baví mě chodit po hraně,
necítím se tam tak svázaně. 

Srdce buší, v kontaktu jsem se svou Duší.

Strach se do široka rozprostírá, 
nad hlavou zůstává obloha širá, 
a z mých dlaní kape voda čirá.

Je to hrana, kde láska k životu se rodí?
Je to místo, kam nikdy mě nikdo nedoprovodí?
Co když mě ale někdo dolů shodí?

Co když mě má Hra-na…
z té hloubi nevysvobodí.

Pak rozhodnu se znovu vstát, 
plamínek naděje nechám plát, 
přestanu se vším jen bojovat, 
a sama sebe vydám se překonat. 

A takhle to půjde s každou hranou, 
až dokud vše nepotřebné neodložím stranou. 

Žijeme-li život rolí hranou, to důležité od nás zůstává stranou.