Když člověk najednou vidí,
za kolik částí sebe se stydí.
Co s tím pak dělat má?
Všude je samá Tma!
Kouká se na sebe zleva i zprava,
hádá sám v sobě, co dobrá je zpráva.
Objevuje se a zase ztrácí,
kolem však létají hladoví draci.
I oni právo na život mají,
žijí tu na Zemi, ne v žádném Ráji.
A tak jak se moje vnitřní boje,
přesouvají do světa sloje,
neumím víc, než jen na místě stát,
dračím zpěvům s láskou naslouchat.
Nebojím se draků, ač po životě mém prahnou.
Bojím se, že nenajdu pro svůj život tu cestu správnou.
Když sama sebe víc teď vidím,
miluji i nenávidím.