Hledá Tebe i mě, volá,
k nalezení pravdy-života-sóla?
Ona byla, je a bude.
I když z nás tu nic nezbude.
Srdce buší, strach na těle i v duši.
Odevzdání a smír, pěkně jak se sluší.
Její volání totiž nic nepřehluší.
A tak Tvé kroky za hranice poznaného vedou,
co děje se v nás, to vysvětlit nejde žádnou vědou.
Do života přivála nám všechno,
dává a bere, přináší nepoznané-nebezpečno.
Zpochybňuje, co smysl dává,
co věčné zdá se, věčně u ní nevyhrává.
Ruletu živosti roztáčí, tam a pak i zpátky,
ohledy nebere, jaké nadělá při tom zmatky.
Někde je vším, a jinde z hola ničím,
do života vpadla mi, a já radši už mlčím,
a naslouchat podstatnému se učím.