ONA

Na rukou nesu Tvůj dech, 
předbíhám života spěch. 

Hrana, když člověku zvoní, 
nic pak není dost pro Ní.

Nabízím všechno co mám.
Bohům vystavím Chrám.

Ona však říká “Díky, ne.”
A těsněji k nám se přivine.


Čas najednou zmizí, 
zůstane Láska ryzí. 

Pak znovu ozve se její hlas: 
“Za kratší, či delší čas, 
až tohle poznání vyprchá z vás, přijdu zas.”