Na rukou nesu Tvůj dech,
předbíhám života spěch.
Hrana, když člověku zvoní,
nic pak není dost pro Ní.
Nabízím všechno co mám.
Bohům vystavím Chrám.
Ona však říká “Díky, ne.”
A těsněji k nám se přivine.
Čas najednou zmizí,
zůstane Láska ryzí.
Pak znovu ozve se její hlas:
“Za kratší, či delší čas,
až tohle poznání vyprchá z vás, přijdu zas.”