V Rudém Hávu oblečena vždycky není, její Duše však rozpomíná se ze zapomnění.
Každý měsíc, v podobný to čas, otevírají se jí Brány POZNÁNÍ zas.
Smutek, bolest, strach a naštvání ten Čas předem hlásí, ani Voda, jíž sama JE, jej v daný čas neuhasí.
Dívat se jde tam i zpátky, nic ale nezmírní ty DUŠE-v-ní z-MATKY.
A tak na-dech-(h)nout se zbývá. Pozorností neuhýbá.
Ta, která VÍ, že všechno se děje V NÍ(.)MÁ, co ukázat se chce, sílu, jenž Duši za PRAVDOU pro-nese.
A tak každý měsíc, v podobný to čas, když ztišíš svůj hlas, potkat se můžeš
S BOHY,-(v)ní i v sobě, DAREM spojíte DUŠE své obě.