Když Nevím objeví se v Čase,
a tys tady se mnou zase,
pak říkám si, co všechno schované je v Kráse?
Je to Pravda? Nebo to, co jako Pravda zdá se.
Oči modré nebo hnědé, ptám se
To Nevím, odpověď mi nikdy nedá.
Možná samo sebe ve všem hledá.
Kolik pravdy v tom Nevím uvidím
Když přiznám si, že se za něj nestydím.
Vítej mé Nevím, jsi tak krásné,
budeš tu se mnou, i když se zhasne?
Chci poznat Tě celé!
Ve tmě i světlu,
skrz Tebe pravdu svou ukázat Světu.
Proč pořád chceme si na Jasno hrát?
Proč před pravdou “Nevím” oči zavírat?
Možná proto, že vědění je krásné
Pro mnoho z nás je velmi jasné.
Když ale hloubka ve vědění schází,
pak moudrost “Nevím” na scénu přichází.
Nevím totiž není jasné,
jeho součástí je všechno, i když se zhasne.
Kde opravdové Nevím přichází,
tam hluboká pokora nikdy neschází.